Dovolená v českých vesnicích v rumunském Banátu je z těch, co se nezapomínají. Jde o cestu do minulosti, uvidíte prostředí, do kterého byste se narodili na začátku 20.století v našich zeměpisných šířkách.
Když ukážete fotky z dovolené prababičce, řekne:
„Takhle to vypadalo u nás na vesnici, když jsem byla malá. To taky byly cesty samý kámen, každý kousek půdy byl využitý a lidé měli doma dobytek. Všichni spolu byli tenkrát jaksi víc.“
Českých vesnic je v Banátu celkem 6. Tyto stránky jsou věnovány Gerníku. Vesnice je dosti izolovaná od ruchu světa, takže až donedávna byla nezastižena technickým pokrokem. Lidé zde žili po svém, se svým jazykem a kulturou.
Dnes je ve vesnici samozřejmě zavedený elektrický proud, lidé mají nějaká ta auta či traktory, sekačky. Častěji než auto zde však stále potkáte povoz s koňmi, u cesty pasoucí s krávu, před vraty pobíhající selátko mezi slepicemi s kuřátky.
Lidé jsou milí a hned se s vámi dávají do řeči. Můžete nakouknout do jejich domovů, popít s nimi místní kořalku, pojíst jejich vlastní chleba upečený z vlastní pšenice vypěstované na vlastním poli a semleté na vodním mlýnku na potoce. Dáte si k němu marmeládu z místních lesních plodů, máslo a sýr, které byly před chvílí ještě ve vemeni krávy, nebo kousek telecího či vepřového, samozřejmě místního? To je neopakovatelné. Taková soběstačnost, takové bioprodukty, které byste u nás prostě nesehnali.
